čtvrtek 9. července 2009

Asi nebudu nikdy spokojená...






Věci se hnuly!!! Země se otřásla! P bere hypotéku na byt, ve kterém už 5 let bydlíme! Měla bych jásat, že jo. Ale já se cítím jako kdybych spolkla mušli i s ulitou. Nějak divně a je mi těžko od žaludku. Ta ulita přece jen nejde moc dobře strávit. Proč se tak cítím, sakra. Vždyť jsem to chtěla. Jenže on to bude platit celé. A já jen nájem, inkaso apod. Prostě mám dojem jako kdybych tam byla najednou na návštěvě. Doteď jsme byli v podnájmu, ale až bude byt psaný na něj může mne i vyhodit?! Ježíši, to jsem si zase pomohla. Snad mu můžu věřit, jsme spolu skoro deset let. Ale co já vím kdy mu rupne v bedně? Maminečko, doprčic co mám dělat....

Můžu to já mít někdy jednoduchý... zlatej podnájem. Já vím, že možná vidím věci příliš katastroficky, ale holt už jsem taková. Snažím se porozumět tomu pocitu, který mám od večera, je to nové...

Budu tedy mít pana domácího jak v Chalupářích...


3 komentáře:

  1. Nebreč, nesmíš to všechno vidět tak černě. Zkus se na každý svůj problém podívat z trochu jiného úhlu a hledej aspoň něco pozitivního. Třeba to, že tvůj "domácí" je chlap, s nímž žiješ deset let, a ne penězůchtivá baba, která by vás mohla kdykoli vykopnout. Oba. Měj se moc hezky. J.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky J, ty vždy dokážeš povzbudit, možná to vidím černě, fakt díky, hezký den.

    OdpovědětVymazat
  3. Já bych bohužel reagovala stejně. Pravdu má, ale asi Jaroušek.

    OdpovědětVymazat